Nevídáme se tak často jak bychom chtěly, ale pokaždé mám pocit, jako bychom se viděly nejpozději předevčírem, přestože se nám cesty už dloho rozbíhají do opačných stran, my se nedáme.
Bylo nám krásně, Kristýnka i její maminka jsou totiž velmi graciézní hostitelky, trpící, na jihu Moravy celkem často se vyskytující poruchou, tzv. patologickou pohostinností :))) Všeho bylo hoj a hlavně našeho souznění a sentimentálně pubertálních záchvatů smíchu, samosebou že v podstatě bezdůvodných :)...
Výlet byl báječný, vypila jsem více burčáku než mám krve (burčáku se prý má vypít stejně tolik, kolik je krve v těle :) a i když jsem na "lehkém" cyklo výletě, v kopci na Úvaly, málem vypustila duši (Kristýnka se ani nezpotila) a i přes velmi rozporuplný a nekonečný snímek Strom života v Mikulovském letním kině, to byl opět nezapomenutelný víkend na jihu :)...
Moc fotek teda nemám...na focení nebyl čas... pod heslem dolce vita jsem i focení považovala ten víkend za práci :))...
 |
| příjemná kavárna CAFE FARA v Klentnici, příjemné odpoledne |
 |
| značky starých mašinek a strojů miluju... ach |
 |
| interiér vinného sklepa Cafe Fara |
To sis krásně užívala...burčáček, srandičky...to je čas od času zdravé vypnout a jen si užívat:)
OdpovědětVymazatMěj se Luci pěkně a já zase nakouknu:))))
Ahooooooj Eva
Evičko, zlatá slova, je to občas potřeba... i když, mělo to být taky částečně pracovní setkání, no ale krásně se to zvrhlo :)... moc zdravím... nakukuj, nakukuj a ještě jednou nakukuj, vlastně spíš VÍTEJ:)... ahoooj Lucka
OdpovědětVymazat